Rozhovor Haló novin s ruským historikem profesorem Stanislavem Morozovem.
Můžete se, prosím, našim čtenářům nejprve představit?
Jsem doktorem historických věd, profesorem na katedře sociologie a filozofie Kemerovské státní univerzity (Kemerovo leží severovýchodně od Novosibirsku – pozn. aut.), pracuji v pobočce této univerzity v Novokuzněcku. To je na Sibiři. Vystudoval jsem Historickou fakultu Lomonosovovy univerzity v Moskvě, v roce 2006 jsem obhájil doktorskou dizertaci s prací na téma Polsko-československé vztahy v letech 1933-1939. O tom mi také vyšla kniha. Takže se zabývám obdobím, které by české čtenáře a čtenářky mohlo zajímat.
V lednu jste vydal svou nejnovější knihu. O čem pojednává?
Napsal jsem knihu »Varšavská melodie« pro Moskvu a Prahu, je to výsledek mé mnohaleté práce. Měl jsem ji napsanou již v roce 2013, ale hledal jsem nakladatelství, které by ji vydalo.
Materiál jsem získal z archivů, které se otevřely po rozpadu Sovětského svazu. O mnohých pokladech v nich se nevědělo. Mezi nimi byl i Zvláštní archiv Ministerstva vnitra SSSR, kde se schraňovaly trofejní dokumenty dovezené v roce 1945 z Berlína. A mezi nimi i dokumenty Hlavního štábu polského vojska z dvacátých a třicátých let, včetně polské rozvědky a kontrarozvědky z let 1933-1939, originální dokumenty, samozřejmě v polštině. Polštinu ovládám, učil jsem se ji na univerzitě a od podzimu 1988 do května 1989, tedy ještě v sovětské době, jsem pobýval na stáži na Varšavské univerzitě.
Po rozpadu SSSR se dokumenty, které dosud byly utajené, staly dostupnými. A ukázalo se, že tam jsou také dokumenty, které se vážou k otázce Těšínska. Vy jako česká občanka jistě znáte historii Těšínska…
Máte asi na mysli polský zábor Těšínska po mnichovské dohodě. Relativně malé území, ovšem s obrovským průmyslovým potenciálem, který připadl Polsku.
Z dokumentů, které jsem prostudoval, plyne, že v roce 1938 polské speciální služby připravovaly na území Československa diverzanty z polské národnostní menšiny, podporovaly jejich ilegální a diverzní činnost proti první ČSR. Tento mechanismus dovedly i k realizaci. Docházelo k výbuchům ve školách, napadání poštovních stanic apod. Cílem bylo imitovat jakési povstání polského obyvatelstva, nepokoje, aby pak polský tisk ve Varšavě mohl o tom psát a zveličovat. Pak bylo prezidentu Benešovi předloženo ultimátum, že musí odstoupit Těšínsko. A Těšín byl vydán. O tom nikdo z historiků v sovětské době nevěděl.
My to přece znali.
Ale nevěděli jste, že celková atmosféra, celková situace byla promyšleně připravována polskými speciálními službami proti zájmům Československa.
Kromě těchto polských archivů jsem prostudoval i archiv sovětské rozvědky. Odtajněn byl také osobní archiv J. V. Stalina. Tento archiv vznikl tak, že Stalin na určité dokumenty, které prošly jeho rukama, psal Můj archiv.
Maršál Józef Pilsudski byl polským diktátorem, kolem něhož se pohyboval sovětský agent, který předával do SSSR velmi závažné informace. Právě ty jsou uloženy v archivu a nyní jsem nalezl, že v průběhu podzimu 1934 a jara 1935 Polsko společně s fašistickým Německem a Japonskem připravovalo útok na Sovětský svaz, který se měl uskutečnit v roce 1935. Tyto dokumenty byly odtajněny již počátkem devadesátých let. Ačkoli jsou odtajněné již tolik let, nikdo o nich neví. Uběhlo 15-16 let a mně se podařilo je publikovat v mé nejnovější knize.
Co kniha obsahuje?
Kniha se skládá ze tří částí a příloh. První část knihy jsou dokumenty z osobního archivu Stalina, které svědčí o tom, že do smrti Pilsudského - zemřel 12. května 1935 – byl zcela vážně chystán útok na Sovětský svaz. Poprvé jsou v těchto dokumentech vyslovena jména lidí, kteří za tím stojí v zákulisí. Ukázalo se, že jsou to Angličané: ředitel anglické banky Montagu Collet Norman (v letech 1920-1944 guvernér britské centrální banky Bank of England, která se aktivně podílela na prodeji zlata uloupeného nacisty v Československu během nacistické okupace – pozn. aut.) a lord Hailsham, předseda sněmovny lordů a ministr války. To byli ekonomičtí hybatelé provokování útoku na Sovětský svaz. Nikdy se tato jména neuváděla.
Objevil jsem, že na konci prosince 1934 ministr zahraničních věcí Polska Józef Beck přicestoval do Kodaně na oficiální setkání. Ale měl v dánské metropoli také setkání neoficiální. Na neoficiálním setkání se sešel právě s Montagu Normanem. Norman řekl Beckovi: My s Hitlerem, tedy s Německem, vám dáme 500 milionů zlatých dolarů pro útok na Sovětský svaz. Z této sumy třetina patří Polsku. Taková svědectví dříve nebyla.
A proč k útoku nedošlo?
Norman řekl polskému ministru Beckovi, že je nezbytně nutné, aby se tohoto útoku na Sovětský svaz účastnila i Francie. A aby se mohla účastnit Francie, muselo by Německo podepsat s Francií smlouvu. Tehdejší francouzský ministr zahraničních věcí Pierre Laval byl příznivě nakloněn podepsání takovéto smlouvy s Hitlerem. Nad všemi však vyzrál Stalin, který vymyslel následující kombinaci, aby útok odvrátil.
Sovětská rozvědka věděla, že tajná polsko-německá dohoda byla uzavřena 25. února 1934 – o tom je svědectví v oficiální publikaci Dokumenty zahraniční politiky SSSR. Smlouva byla uzavřena podle příkazu Pilsudského, sérii rozhovorů s představiteli Německa a Japonska vedli ministr zahraničních věcí Beck a náčelník Hlavního štábu polské armády Janusz Tadeusz Gasiorowski.
Text tajné polsko-německé smlouvy byl kanály rozvědky převezen do Francie a publikován v provinciálních francouzských novinách Bourbonský republikán 18. dubna 1935. Za dva dny tento text přetiskly sovětské listy Izvěstija a Pravda, a na první stránce. V novinách bylo uvedeno například v pátém bodu: Dovolit průchod německých vojsk přes polské území. V prvním bodu se jasně deklarovala závislost polské vlády na německé atd. Kdyby Japonsko napadlo Sovětský svaz z východu a ze západu Německo s Polskem, mohly udělit Sovětskému svazu - psal se rok 1935 - hluboké rány a velké ztráty.
Jenže Francie by se v případě takové smlouvy propadla v hierarchii evropských mocností na významně nižší stupínek. Proto 2. května 1935 Francie uzavřela smlouvu nikoli s Hitlerem, ale se Sovětským svazem, a za 14 dní, 16. května 1935, přiletěl do Moskvy Edvard Beneš a podepsal v návaznosti na sovětsko-francouzskou smlouvu o vzájemné pomoci také obdobnou smlouvu sovětsko-československou.
To spadalo do období intenzivního úsilí sovětské diplomacie s cílem uzavřít smlouvu o kolektivní bezpečnosti v Evropě…
Ano, celé to do sebe zapadalo. Shrnuji tedy: Byla to sovětsko-francouzská smlouva, která znemožnila útok na Sovětský svaz v roce 1935. Za následující léta sovětské vedení stihlo vybudovat mohutné vojensko-průmyslové komplexy za Uralem, například byl postaven Kuzněcký metalurgický kombinát – ten byl uveden do provozu tak tak těsně před napadením Sovětského svazu Německem v roce 1941. Tento podnik celou válku zásoboval bojující zemi ocelí na tanky, podobné kombináty vznikly v Krasnojarsku, Irkutsku aj.
Ještě dodám jednu pikantní okolnost k datu zveřejnění smlouvy v sovětském tisku – stalo se tak 20. dubna 1935 na Hitlerovy narozeniny. Byl to takový Stalinův »dárek«. Do dneška ani Poláci ani Němci nevydali protestní oficiální nótu proti tomuto zveřejnění jejich tajné smlouvy. Protože to neudělali, ukazuje se to jako pravda.
A lze o tom, že financiéři útoku na Sovětský svaz pocházeli právě z Anglie, najít svědectví i v anglických archivech?
V Anglii jsou archivy stále tajné, stále! Dám vám příklad, i písemnosti, které se vážou k ruskému diplomatu a dramatikovi A. S. Gribojedovovi (1795-1829), který byl zabit v Teheránu, jsou také dosud tajné.
Co bylo cílem chystané válečné osy Berlín – Tokio - Varšava? Likvidace státu se socialistickým zřízením?
Společenský systém byl až druhotný. To hlavní bylo přírodní bohatství na území SSSR. Tak jako dnes! Japonsko chtělo Dálný východ, Polsko chtělo Ukrajinu, Hitler by dostal Pobaltí…
Jak reagují na vaši nejnovější knihu a objevené dokumenty, které mění v mnoha ohledech pohled na dějiny, kolegové historici?
Ti se chovají, jako že nic. Uvědomte si, že nežijeme v sovětských časech, v Rusku neexistuje státní ideologie… Mě »drží« diplomaté. Má první kniha o československo-polských vztazích byla přeložena v Ottově nakladatelství do češtiny (Polsko a Československo v evropských vztazích. 1933-1939; Vydáno roku 2009).
Uvedl jste tuto informaci už na nějaké odborné konferenci?
Ne, nestíhám, protože pracuji na dalších věcech, například jsem nyní byl na vědecké služební cestě v Košicích v tamním archivu, a nyní jsem v Praze pracoval v archivu Černínského paláce. Čtu i slovensky a česky.
Co polští, němečtí, japonští historici?
Japonští a němečtí historici, těm je to možná lhostejno. Ale Polákům by to mohlo být nemilé, rusko-polské vztahy jsou velmi složité. A tyto dokumenty na ně vrhají nové světlo.
Proto by bylo potřebné, aby se vaše kniha přeložila do dalších jazyků, aby se s vašimi závěry mohli seznámit i jiní lidé.
Souhlasím, překlad mé knihy by byl cestou, jak se dostane tato informace k dalším lidem, historikům, učitelům, zájemcům o historii. Zde v Praze jsem také udělal přednášku o této problematice v Ruském středisku vědy a kultury, také v Bratislavě v tamním ruském kulturním středisku. Víte, proti Rusku se nyní rozvinula obrovská propaganda ve všech zemích světa. Hlavním cílem této protiruské propagandy je, aby se ovlivnilo veřejné mínění v evropských zemích a USA, vše se o Rusku zamlčuje a překrucuje.
Například u nás v České republice je velké množství lidí, kteří nevěří mainstreamovým sdělovacím prostředkům. Nezapomeňte, že veřejné mínění je něco jiného než oficiální politika.
Tak budu doufat…
Co by následovalo, kdyby se sovětské vedení nedozvědělo o chystané válečné německo-polsko-japonské koalici?
Hrozba rozpoutání války již v roce 1935 byla reálná. Kdyby k válce došlo, byla by to tragédie. Ale historie nezná »kdyby«…
V knize jsou i kopie dokumentů?
Kniha je založena právě na publikování archivních dokumentů, znovu říkám, jedná se o dokumenty z archivu Stalina a mnou přeložené polské archivní dokumenty.
Kdo byl onen sovětský agent v blízkosti Pilsudského?
Polák, o němž se dosud neví, kdo to byl. Musel se stýkat s generály. Ukazuje se, že Pilsudski měl ve svém okolí dva generály, kterým důvěřoval. Jeden z nich byl generál Kazimierz Fabrycy, který stál v čele tajné polské přípravné skupiny. V čele německé tajné skupiny stál generál Reichenau. Tito dva se vzájemně navštěvovali, veškeré jejich počínání bylo, jak jsem již uvedl, silně utajeno. Nikdo další o tom nesměl vědět. Člověk si musí klást otázku - nebýt onoho sovětského agenta, tak by se Stalin nedozvěděl to, co se chystalo, a válka skutečně mohla začít… Informace se ke Stalinovi dostala již v dubnu 1934 a on celý rok vyčkával na vhodný moment, a pak se mu podařil tento husarský kousek. Pilsudski byl mezi politickými aktéry této tajné dohody hybnou silou, jeho motivy z dokumentů také vyplynuly.
Jakou měl Pilsudski motivaci pro uzavření tohoto paktu?
Měl sen vytvořit Velké Polsko jako odplatu za trojí dělení Polska v 18. století, chtěl rozdělit Rusko mezi Japonsko, Německo a Polsko. Byl to již starý nemocný člověk. To, že to dlouho držel v tajnosti, mu jistě přitěžovalo.
Německo v roce 1935 bylo ale ještě slabé na útok…
Ale slabší byl Sovětský svaz. Když se polský ministr zahraničních věcí Beck setkal s Angličany, říkali mu: Netřeba pospíchat na Rusy, oni se rozpadnou. A Beck říkal Angličanům: My Poláci známe Rusy lépe než vy. Je třeba hned útočit. Oni se naopak zorganizují a vyzbrojí. Pak bude těžší je porazit, proto je třeba rychleji…
Zdá se mi, že vaše závěry podporují tezi, že sovětské vedení dělalo opravdu vše pro oddálení momentu vstupu SSSR do druhé světové války.
Stalin věděl, že válka bude tak jako tak. Tyto dokumenty náhle vrhají jiné světlo i na sovětsko-německou smlouvu o neútočení ze srpna 1939 a její dodatky. Stalin věděl, že válka bude, šlo mu o oddálení za každou cenu. Je zdokumentované svědectví o diskusi Stalina a britského ministra Anthonyho Edena. Eden přijel na jaře 1935 do Moskvy a diskutoval se Stalinem. Britský politik se podíval na mapu SSSR, která visela ve Stalinově pracovně na zdi, a říká: Rusko - to je velká země. Stalin na to: Velká země, mnoho problémů. Eden říká: Anglie je jen malý ostrov. Stalin opáčí: Malinký ostrov, ale na něm mnoho záleží. Kdyby tento malinký ostrov řekl Hitlerovi: nedám ti peníze, nedám ti železnou rudu, nedám ti zbraně…, tak by byl mír zajištěn. A Eden na to reagoval mlčením. Takto Stalin dal Edenovi skrytě najevo, že věděl o připravované válečné koalici. Skutečně se to odehrálo, je to publikováno v 18. díle Dokumentů zahraniční politiky SSSR. Takže to do sebe zapadá. Tuto problematiku studuji déle než 20 let.
Možná se budou měnit učebnice dějin? Kdoví… Polsko se mohlo stát agresorem druhé světové války a mnoho lidí nyní může lépe pochopit složitost rusko-polských vztahů. Tak jak šly skutečné dějinné události, stal se polský lid obětí německé agrese s obrovskými lidskými a materiálními ztrátami.
Němci už budou napořád agresory dvou světových válek. Ale zejména u Poláků je třeba, aby znali pravdu. Jde o to, aby znovu neudělali chybu. Všechno se totiž opakuje, vidíme to každý den. V současné době vzniká opět koalice proti Rusku. Tentokrát však koalice světová.