Pomůže protiruská kampaň odborových bossů našim pracujícím?

21. 4. 2021

Za roky praxe v třídně orientovaném odborovém hnutí, díky pravidelném setkávání s jeho zahraničními představiteli i díky kontaktu s generacemi Revolučního odborového hnutí, jsem začně chladný k náhlým prozřením skutečných záměrů konformním odborům vedených sociálními demokraty.  Přes líbivou kampaň je to politika, která jde po větru vlastního zájmu a zájmu kapitálu.

Proto mě v této vyhrocené době nepřekvaluje projev loajality ze strany pana Středuly, uchazeče o post prezidenta republiky, toho času lídra reformistických odborů. Ten se, věrný antikomunistické rétorice sociálních demokratů a reformistů v odborech, pustil do boje proti „ruskému státnímu terorismu“, bránící „bezpečnost“ a naše spojenectví s partnery (představiteli korporací) v EU a v paktu NATO. Krátká vyjádření zasluhují kyselý úsměv a povytažené obočí. Nebudu se rozepisovat nad účelem protiruské kampaně, která dospívá k absurdním závěrům. Snad bych jendodal, že národní bezpečnosti nenapomáhá především členství v paktu NATO, účast na novodobých křižáckých taženích na různých místech světa, která jako oficiální politika tohoto kapitalistického režimu v důsledku terorismus spíše podporuje než potlačuje (viz dodávka zbraní oligarchisticko-nacistickému režimu v Kyjevě, podpora protivládních teroristů v Sýrii). Byly to právě třídní odbory, navazující na tradice Rudých odborů, našeho protinacistického odboje a Revolučního odborového hnutí, které od počátku odmítaly politiku imperialismu, kriminální politiku Spojených států, kterým se jak vidno chce předseda ČMKOS zavděčit. Je to věc jeho vkusu. Nezájem tisíců pracujících o členství v odborové organizaci je dán především špatnými zkušenostmi se zrádci a odborářskými bossy, s odbory takovými, jaké nám byly představeny po „transformaci“ počátkem 90. let 20. století.

Není třeba věnovat těmto projevům přehnanou pozornost. Radikální rétorika, která jen zamlžuje skutečný stav věci, naleštěnou bídu českého (a i světového) kapitalismu, je jen fíkovým listem na nechutné nahotě režimu, který od svého počátku preferuje požadavky oligarchů nad potřebami lidí. A využívá k tomu „přátele lidu“, kteří s elegantním kapesníčkem v saku předvádí slohová a rétorická cičení o právěch těch, kteří se živí prací. Jsou to fráze, je to iluze. A jedna velká historická lež.

Vzpomenu na slova, která mi řekl generální tajemník Světové odborové federace Mavrikos: „Boj proti sociální demokracii je nezbytný, nezapomeň, kdo zavraždil Liebknechta a Luxemburgovou!“ . Měl tím na mysli, že sociální demokracie, o řemž svědčí přehršel historických důkazů i dnešní chování jejich lídrů, vždy slouží jen kapitálu a pracující ve snaze o vlastní profit ohlupuje. Koneckonců deziluze nad zradou a neplněnými sliby vedla rovněž k vzestupu fašismu, což je i dnes aktuální připomenout.

ČMKOS v těchto dnech pláče nad „obrodným procesem“, který měl před více než půlstoletím rozložit odborové hnutí – přesně po vzoru odborových cenrál v kapitalistickcýh zemích. ČMKOS disponuje napojením na Evropskou Unii, disponuje materiálním zajištěním, krásným designem a tištěnými materiály na křídovém papíře. My jsme na fondech EU, na kapitalistické politice, na ambicí loutek olgarchie i nad loajalitou ke stávajícímu nepořádku nezávislí. A to je naše deviza. Patříme k rodině Světové odborové federace, která ani v nejhorších chvílích nezradila.

Zatímco Josef Středula má na práci prokazovat svou podporu a loajalitu k protiruskému tažení, naši pracující žijí svými reálnými problémy, bez vázanky a s vyhrnutým rukávem. I případ bývalé Nové huti Klementa Gottwalda, dnes společnosti Liberty, je důkazem, že jen fráze nemohou stačit, že rámec kapitalisty vykolíkovaných „svobod“ nemůže zaručit pracujícím skutečnou svobodu a demokracii, vůli lidu. Český člověk je zajatcem kapitalismu. A jediné řešení je dívat se na současnost pouze pohledem potřeb našich pracujících. Kompromis nebo sociální „smír“ jsou falešné fráze sociálních demokratů. A stejně falešná je jejich péče o naše lidi v čase, kdy přehršel vyjádření utvrzuje myslící v pravdě, že sociální demokraté, reformisté a reformistické odbory jsou jedním z hlavních pilířů diktátu EU, Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Na tom nezmění nic ani nejdražší oblek, ani nejefektnější kampaň.

Autor: 
Stanislav GROSPIČ, místopředseda ÚV KSČM, předseda OS ČMS