Východní jaderná hrozba?

14. 12. 2020

Poslední dobou se na přetřes opět dostává téma případné dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech. K danému tématu se vyjadřují jak odborníci (Dana Drábová), tak i četní politici, kteří fyzice vůbec nerozumějí nebo jen prosazují zájmy jiných zemí. K danému tématu mám osobně co říci, protože před skoro 20 lety jsem maturoval z fyziky a moje nejoblíbenější oblast byla jaderná energetika – původním vzděláním jsem totiž elektrotechnik, než jsem se přesunul k humanitním vědám.

To, že se v dnešní době do procesu dostavby Dukovan vnáší politika, je podle mého názoru nezodpovědné. Přeci jen jde o bezpečnost, a jak tvrdí paní Drábová, tak ruský projekt je technicky dokonalý, takže bych se vůbec nebál jej použít. Musíme si také uvědomit, že elektrárna v Dukovanech je plně sovětskou elektrárnou s reaktory typu VVER, proto by logiku mělo dostavět další reaktor tohoto typu.

Tvrzení některých poslanců a senátorů, že by společnost Rosatom (Rusko) nebo Čína měly být vyřazeny z tendru, je krajně nezodpovědné a vnáší do celého procesu ideologické pozadí. Zároveň bychom účelovým vyřazením těchto zemí z tendru deformovali (porušili) zákony, kdy se do výběrového řízení může přihlásit každý. Není náhodou, že tento názor zastávají hlavně politici pravicoví nebo ti, kteří jsou nakloněni Západu za každou cenu – kam vede příliš těsná vazba na velmoci na Západě nebo Východě, známe z minulosti.

Bez externí pomoci se neobejdeme

Je pravdou, že dnes bychom bez externí pomoci těžko jadernou elektrárnu postavili, protože náš průmysl již dávno není, co býval v dobách své největší slávy. Byl totiž zprivatizován (rozkraden), případně jej zničila globalizace a zůstalo jen malé množství firem, které ale často drží zahraniční kapitál, což je pozůstatek divoké privatizace.

Jelikož tedy žijeme v globalizovaném světě, tak samozřejmě musíme využívat technologie jak ze Západu, tak z Východu. Nesmíme se orientovat jen na jednu stranu. Svět je diametrálně odlišný od doby před 30 lety a tomu se musí uzpůsobit i uvažování v oblasti jaderné energetiky. Vždy totiž záleží na tom, jakou uzavřeme smlouvu a jaký bude dozor nad daným projektem. Tyto věci si určuje objednatel. Takže když dostavbu Dukovan vyhraje Rosatom, tak si musíme nastavit podmínky – například, že se musí zapojit určité množství domácích firem, aby z dané věci profitovalo také naše hospodářství. To samé lze logicky použít i u jiného dodavatele stavby. Vše je o nastavení podmínek.

Nevnášet ideologii

Důležité je do celé věci nevnášet ideologické přístupy nebo strašáky typu havárie v Černobylu a tvrdit, že všechno, co je z Ruska nebo Číny, je špatné. Opak je bohužel pravdou. Obě dvě velmoci v mnoha oblastech převyšují západní země. Jako argument použiji, že současný model kapitalismu vše staví na rychlé spotřebě a zrychleném (účelovém) stárnutí. Stačí, když se podíváte na (záměrně) nekvalitně stavěné povrchy dálnic, případně různě ošizené byty, které potřebují neustálou údržbu. Z toho lze usuzovat, že dnes bude i kratší doba životnosti jaderných reaktorů, aby častěji docházelo k údržbě, než tomu bylo před třemi dekádami – v tomto případě se jedná o ryze hypotetickou otázku. Druhá stránka věci by totiž pravila, že jaderné reaktory budou raději firmy stavět na delší životnost, aby nemohlo dojít k nějaké poruše. Přeci jen by účelové zastarávání danou firmu poškozovalo, ale to nic nemění na tom, že se tato věc používá u méně závažných věcí, než je jaderná energetika. Navíc jedno přísloví říká: nikdy neříkej nikdy. Na rozdíl od reaktorů z doby před 30 a více lety, které byly stavěny na co nejdelší životnost. Zejména sovětské reaktory byly často kategorie »bolšoj« – vysokého výkonu.

Někdo může namítnout, že tomu tak není, že u reaktorů je vždy počítáno s dlouhou životností. Ano, i to je pravda, ale je potřeba si uvědomit, že dnes neexistuje vůči kapitalismu žádná protiváha, která by nejen účelové zastarávání viděla jinak. Opačný svět totiž zanikl před 30 lety, ale i přesto se zkusme zamyslet nad tím, že jiný svět je možný a že Rusko nebo Čína nejsou nepřátelé.

Hrozbou je nemít žádnou jaderku

Z výše uvedeného je tedy patrné, že skutečnou hrozbou by pro naši zemi bylo nemít žádnou jadernou elektrárnu, protože bychom se stali přímo závislými na dodávkách ze zahraničí – i o to někomu může primárně jít. Nebýt závislý jen na kapitálu, konzumu, ale i energii. Takhle aspoň energii vyvážíme, když máme v republice dvě jaderné elektrárny. Důležité je, aby byla Jaderná elektrárna Dukovany dostavěna a měli jsme trvalý zdroj energie, protože energetická náročnost civilizace bude stále stoupat. Jaderná energie je totiž jedna z nejčistších forem energie (pokud pomineme jaderný odpad), která nám může posloužit do doby, než bude objeven jiný zdroj energie, který bude na stejných nebo lepších parametrech.

Autor: 
Jan KLÁN